Uznávání neformálního vzdělávání

K uznávání neformálního vzdělávání je možné přistoupit z různých úhlů pohledu. V projektu K2 byly rozpracovány 4 roviny uznávání neformálního vzdělávání:
1. Uznání společenské prospěšnosti neformálního vzdělávání.
2. Uznání výsledků neformálního vzdělávání ze strany zaměstnavatelů a vzdělavatelů (souvislost s požadovanými dokumenty, jako např. strukturované CV, Europass, Youthpass, osobní kompetenční portfolio, certifikáty apod.).
3. Formální uznání výsledků neformálního vzdělávání ze strany státu (Zákon 179/2006 Sb.).
4. Uznání vlastních kompetencí samotným jedincem, který se učí a vzdělává tak, aby byl schopen si své kompetence rozvinuté neformálním vzděláváním uvědomit, prezentovat je, aby poznal sám sebe a mohl na nich založit plán osobnostního rozvoje, včetně kariérního.
Jednotlivé roviny uznávání neformálního vzdělávání jsou vzájemně propojeny.
Uznání společenské prospěšnosti neformálního vzdělávání souvisí úzce i s uznáváním společenské prospěšnosti dobrovolnictví při práci s dětmi a mládeží. V mnohých „neziskovkách“, které se věnují dětem a mládeži, pracují na různých pozicích dobrovolníci. V současné době je možné slyšet od některých zaměstnavatelů a personalistů, že při výběru zaměstnanců nemusí hrát nejdůležitější roli název školy, kterou absolvovali. Je pro ně důležité, jak přemýšlí, zda je budoucí zaměstnanec aktivní, motivovaný, zda je ochotný dále se učit, schopný adaptovat se v praxi, někteří se zajímají dokonce o mimoškolní aktivity i formou dobrovolnictví. A toto již souvisí s druhou rovinou uznávání neformálního vzdělávání a s požadavkem na životopis a schopnost uchazečů o práci jej napsat. Říká se, že personalisté (nebo zaměstnavatelé) mají maximálně dvě minuty na jeden životopis. To znamená pro uchazeče o práci další nutnou schopnost – napsat takové CV, které je stručné, a přitom zaujme na první pohled. K tomu je nezbytná informovanost a schopnost orientovat se v informacích, a to na obou stranách.
Formální uznání výsledků neformálního vzdělávání ze strany státu (Zákon 179/2006 Sb.) je další rovinou, která je propojená se společenskou prospěšností neformálního vzdělávání i se světem zaměstnavatelů a vzdělavatelů. Jedinec nemusí absolvovat školu, může kompetence získat prostřednictvím praxe. A chce-li získat osvědčení o některé z profesních kvalifikací, může se přihlásit ke zkoušce a osvědčení o profesní kvalifikaci, kterou si zvolí, po složení zkoušky obdržet. Kvalifikační a hodnoticí standardy je možné najít v Národní soustavě kvalifikací.
Čtvrtá rovina obsahuje uznání vlastních kompetencí samotným jedincem, který se učí a vzdělává tak, aby byl schopen si své kompetence rozvinuté neformálním vzděláváním uvědomit, prezentovat je a sebe, aby poznal sám sebe a mohl na nich založit plán osobnostního rozvoje, včetně kariérního. Tato rovina uznávání neformálního vzdělávání může podpořit společenskou prospěšnost neformálního vzdělávání, má přímou vazbu na vnímání neformálního vzdělávání zaměstnavateli a vzdělavateli a také díky schopnosti uvědomění si vlastních kompetencí se jedinec může ucházet o získání profesní kvalifikace.
Pro čtvrtou rovinu a propojení s ostatními rovinami může být pomocníkem jednak publikace Metodika pro neformální vzdělávání, jednak práce s osobním kompetenčním portfoliem každého dítěte nebo mladého člověka. Je možné děti a mládež vést k zaznamenávání rozvoje jednotlivých kompetencí. Osobní kompetenční portfolio a dobrý strukturovaný životopis se může stát startem pro vstup na trh práce a v neposlední řadě může být prevencí zapomínání a východiskem pro kvalitní životopis a případně i pro vysněnou práci.
Ať už se pohybujeme ve formálním nebo v neformálním vzdělávání, měli bychom se zamýšlet nad tím, co a jak děláme, mít na paměti, že máme možnost se podílet na budoucnosti prostřednictvím podpory rozvoje jedinečných bytostí a jejich schopností, podporovat rozvoj jejich osobního potenciálu. Máme šanci a možnost nastoupit cestu spolupráce všech zainteresovaných v oblasti výchovy a vzdělávání dětí a mládeže a vnímat kompetenci k celoživotnímu učení jako jednu z nejdůležitějších hlavně pro ty, kteří chtějí být pracovně spokojeni a žít smysluplný život.

Rámec uznávání neformálního vzdělávání:
Zákon č. 179/2006 Sb., o ověřování a uznávání výsledků dalšího vzdělávání
Vyhláška č. 176/2009 Sb., kterou se stanoví náležitosti žádosti o akreditaci vzdělávacího programu, organizace vzdělávání v rekvalifikačním zařízení a způsob jeho ukončení
Strategie celoživotního učení ČR
Implementační plán Strategie celoživotního učení
Národní ústav odborného vzdělávání
Národní soustava kvalifikací
Národní soustava povolání
Europass